Základna
4. dubna 2010
ČTYŘIKRÁT A DOST
Naučila jsem se spát s otevřenýma očima. Pro pracovní účely.Pracovní krize usekla ruce již třetímu člověku v mém nejbližším okolí. I když ten poslední dal výpověď sám, protože ačkoliv jej nová práce bavila a naplňovala, agresivita a tupost jeho nadřízené se se stejným přístupem z jeho strany nepotkala. Skoro mám pocit, že bych měla být ráda, že jsem dosud v této zaprděné díře, která už mě nemá co víc naučit.
A tak jsem začala randit. Protože zoufalí lidé dělají zoufalé činy a zoufalé ženy dvou a vícnásob.
Věhlasná pěvice Verona tvrdí, že náhodou, náhodou, lidé potkávaj se náhodou. Na náhody nevěřím a tudíž jsem jakožto jedinec nejzoufalejšího kalibru svolila, ač jsem se v mládí v denících tlustým červeným písmem zapřísahala, že takto hluboce nikdy neklesnu, internetovou seznamku. Teda abych byla přesnější, zapřísahala jsem se, že si nikdy nepodám seznamovací inzerát do lokálních novin, protože internet byl v době, kdy jsem si vedla dení zápisky mého nevinného a nezajímavého života, pouhou sci-fi záležitostí stejně jako mobil s dotekovým displejem.
Ale jak praví praví křesťané – člověk (tím spíše mladý, nezkušený a přímo úměrně blbý) míní, pánbů mění.
Případ první: během hodiny jsem znala finanční historii, přítomnost i uvěrovou budoucnost stejně jako vztahovou historii a přítomnost inkriminovaného. Jako bonus mi byly poskytnuty informace o peněžních nákladech posledních dvou dovolených. Alespoň pil pivo a kouřil.
Případ druhý: nepijící, nekouřící, nesmějící se, depresivní parapsycholog a esoterik.
Případ třetí: pijící, zarytě nekuřácký (ačkoliv mi ve slabé chvíli stáhnul asi tři cigarety) neurolog s tikovou nemocí, která jej díky komplexům v mládí v podstatě předurčila k arogantnímu pocitu nadřazenosti nad námi, kterým se každou minutu nezkřiví obličej v docela strašidelnou grimasu a jazyk v pootevřených ústech netančí křečovitý pářící tanec vyhynulých ještěrů.
A tak jsem se opět vrátila k původnímu plánu: zakoupït několika tisíců koček a umřít na toxoplasmózu.