Základna
7. července 2009
KUDY Z NUDY KUDY Z DUNY
Nevím, čím to je, že kolem sebe pořád cítím celer. Ne, že by mi celer nevoněl, ale zdá se mi to přinejmenším prazvláštní.
Úroveň nudy v práci počíná být vskutku nesnesitelná. Dospěla jsem do stadia, když již nemůžu žebrati o práci všeho druhu, protože bych svoji nevytíženost hloupě a nerozvážně prozradila a vyhozena byla by minimálně jedna kolegyně. Což by mi působilo nepopsatelné výčitky svědomí, stav, který nejsem s to podstoupit.
I tak nudím se dál, uvězněna v Karlíně, čtouc hodně, ač nelegálně, což se také patrně odrazí i na mém prázdném měsíčním reportu jakož i posléze na prázdném účtu v polovině srpna. Dovolenou tím můžu zapomenout, jídlo a pár požitků jako jsouc tabulka čokolády či plechovice piva, také. Literárně obohacena ale snad můžu doufat v lepší zítřky. Do doby, když nejvyšší zjistí, že jsem tak nevytížena, že se rozhodne mě více netrápit a nezatěžovat již déle a dá mi pápá.
Jinak život kolem mě poklidním krokem si vyšlapuje, nikam se nehnajíc, klátíc se téměř nenápadně, mě tak nějak obcházejíc. Jediný vzruch, ač negativní, způsobuje rozvod mých přátel a informace o rozchodech lidí v mém okolí. Kolegyně spirtiualistka tento stav věcí přisuzuje magickému roku 2009, kdy vztahy a jiné nesrovnalosti srovnat se stůj co stůj musí, protože energie tak si přeje a tak zneklidňuje mě představa, že lidé spolu nedokáží vydržet dlouho a jejich milostná vyznání a plány v budoucno řítí se jako domečky z měkkých karet.
Nejraději oči bych na chvíli přihmouřila a oddala se slastnému pocitu v pelechu s knihou v ruce, prožívajíc alespoň kus zábavy života, nabízeného fikcí 19. století za pár švestek.
Půjdu si na chvíli pohrát s chlupáčem štěněcím, jenž zaručeně moji mysl rozdovede, přečtu pár stran z knihy vonící staletým lepidlem a snad se mi zazdá sen o krásnějším zítřku, kdy nebudu cítit se tak slabě a nepotřebně.
A pak si dám velkou Plzeň.