Základna
26. června 2009
ROK 2009 JE ROKEM DOSTATKU
Staré rčení říká, že není rozumné míchat práci s osobním životem.
Proto čtu v práci beletrii a doma literaturu faktu.
Krize se v různých oblastech projevuje různě a to je na její zrůdnosti a požíračnosti zajímavé, pokud ne přímo fascinující.
U nás v práci to vypadá tak, že ruinujeme dodavatele a ještě u toho máme čas pročíst si nějakou tu klasiku, stáhlou z internetu (ze soukromých zdrojů samosebou, jelikož, kdybychom si stáhli něco přímo z pracovního internetu, můžeme-li ho takto nazvat, spustí se siréna rvoucí bubínky i plíce, rozblikají se červené majáky, ke stolu pachatele naběhnou těžkooděnci, vysvlečou ho donaha, omyjí jej proudem vody z hadice o síle, která láme žebra a trhá střeva, do oblasti rozkroku a mezi lopatky na něj hodí z bezpečné vzdálenosti za kýbl desinfekce a poté mu a nahou hruď permanentně připnou velkou žlutou brož ve tvaru I až do doby, než bude ostudně propuštěn, pokud nebude dříve ukamenován svými kolegy).
U měsíčních reportů, jakožto podkladů pro mzdu, pak musí člověk zapojit alespoň náznak svého literárního talentu, aby opsal absolutní nicnedělání jako práci, protože krize – nekrize – to, že za měsíc v rámci pracovní doby přečte dvě knihy od Émila Zoly, není žádný nadřízený ochoten finančně ohodnotit. Jak úzkoprsé.
Je skoro až s podivem, jak se všechno kolem řítí. Lidská psychika, mezilidské vztahy, ekonomika, airbusy, domy, silnice a dokonce i samotný velký Michael, o kterém jsem myslela, že už je v tak androidním stadiu existence, že se ho smrt snad ani nemůže týkat. Zkusil už někdo najít mezi jeho lopatkami otvor na tužkové baterky? Možná je stačilo pouze vyměnit.
Kolegyně spiritualistka mě informovala, že apokalyptické signály jsou pouze obranným mechanismem Země, která se brání před ohromným množstvím negativní energie nespokojených pozemšťanů, nakumulované v její atmosféře.
Pozitivní na tom všem ale je, že už mi konečně dorazil plakát Lincoln in Dalivision.