Základna
17. května 2009
ROZBORDELENÝ ÚKLID PRIORIT
Bůh mi je svědkem, že jsem na Noc literatury chtěla jít.
Ale zavolal Princezna.
Tak jsem ho v rámci své nákupní horečky vzala sebou jako gay zvukovou kulisu a nefunkční filtr na ostudu, kterou jsem utřela, když jsem si před nádherným prodavačem zkoušela boty a zjistila jsem, že mám díru na ponožce. Co jsi budeme nalhávat. Na jedné dvě a na druhé jednu.
Tři hodiny s ním v Radosti mi dali víc podnětů k napsání perverzního gay románu (s necenzurovanými obrázky genitálií) než pět hodin poslouchání kvalitní literatury od kvalitních herců na dvánacti místech v Praze. Nejsem si ale jistá, zda by si tento román někdo (kromě něj, který byl touto myšlenkou nadšen) koupil.
Dozvědela jsem se, že kdyby mě potkal v tramvaji, nikdy by se za mnou neotočil, ne protože je gay, ale protože vypadám jak socka. Je pravda, že jsem na sobě měla můj oblíbený bezdomovecký zelený vaťák (a děravé ponožky), ale předpokládala jsem, že moje sofistikovaná tvář lesbické nacistické bachařky, jak mi pro mé potěšení říká dejvátko, dokáže smazat tuto ubohou domněnku, vytvořenou pouze na základě oděvu. Bylo mi řečeno, abych zhubla, zašla ke stylistce, nenosila hnědou, kráčela na podpatcích a udržovala s opačným pohlavím oční kontakt. A aby toho nebylo málo, mám ke své hlavě neúměrně hrubý krk.
Skoro jsem na jeho radami začala vážně uvažovat.
Ale představa, že umřu sama v bytě plném koček taky není špatná.