Základna
20. dubna 2009
TROCHU JINDE TROCHU JINAK
Je čas namalovat holubici na čtvrtku a s rozzářenými očima ji nalepit na špejli.Zatím jsme malovali pouze ovci a trápili se s výrobou Moreny, abychom ji pak mohli zapálit a hodit do čúrku, kterému říkali potok.
Byl to ale krásny víkend.
Chvíli mi sice trvalo překousnout krvavě červený humor, když někdo (stejně postižený a na vozíčku jako všichni ostatní) ze špásu navrhl abychom někomu namalovali oční protézky fosforeskním fixem a vyplašili tím někoho na stezce odvahy; ale ono to nakonec bez toho soft či hard humoru stejně nejde.
Člověk na chvíli zauvažuje, jestli na to má a pak ani neví, kde se to v jeho nitru sebere a dělá věci tak nějak automaticky, aniž by o nich přemýšlel, protože je obklopen lidmi, kteří narozdíl od těch zdravých dokážou být na jedné straně tisíckrát smutnějši, ale desetitisícinásobnou radostí na straně druhé to dokážou smáznout během vteřiny. Jednou bych chtěla být silná jako jejich rodiče.
Těšim se na léto.
Poprvé za život se možná naučím něco skutečné.
A bydlela jsem na faře. Bez prdele. Poslouchat šílení zvonu přímo u hlavy každou hodinu od pěti do půlnoci je .. jak bych to jenom řekla kulantně.
Nahovno.
Ale byla jsem blíže k bohu. Údajně.