noodah

6. dubna 2009
JARO JE TADY!!!

Lidé dříve milí až rozkošní, s nemrznoucím úsměvem přilepeným na xichtech, se mi před očima mění v hyeny s pěnou u pokřivené huby, připravené zaútočit při sebemenším škytnutí náhodné oběti. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že jsem pouze pozorovatelem (zvrhlého pokusu vesmírných lidí na lidech pozemských), v první řadě s velkou krabicí přesoleného popcornu, sežírajícího moje tenké rty a obrovským kýblem imperialistické hnědé tekutiny, ale poté, co jsem neadekvátně zareagovala na finanční požadavek nemytého chodce, zjistila jsem ohromeně, ze jsem součástí onoho chorého experimentu.

Jak z něj ven? Čekat na slunce. Koukat do neonu.

Zato návštěva matějské vylidněné poutě byla tuze obohacující. Kluk a holka na prvním rande (doufám). Po minutě jízdy s hlavou dole , s hlavou nahoře , s hlavou nabok , s hlavou v předklonu a konečně s hlavou v záklonu, se klukův žaludek rozhodl, ze těch langošů bylo přece jen moc na to, aby u neustálého točení zůstaly na míste jim určeném. Naštěstí měl kluk tolik rozumu, aby zvracel pouze když jsme byli v rotacích nad ním a naše tváře a oblečení tím zůstaly neposkvrněné. Jeho bývalá (předpokládám) holka to štěstí neměla. A teď už (pravděpodobně) nemá ani onoho kluka.

Lepší langoš v hrsti, než v kapalném skupenství mimo žaludek.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Tak se vymáčkni: